x

Soubor k tisku – základy, část II

 

Těší nás, že jste se k nám vrátili. To znamená, že chcete se dovědět vice o navrhování tištěných materiálů. V předchozím příspěvku jsme popsali fázi přípravy práce. Tentokrát se zaměříme nad dobrými zvyky v navrhování, které ukončíme vytvořením souboru k tisku, ve formátu PDF.

Projektování je údajně jednoduché. Máte-li počítač, program – jedete. Fakt, jste si jistí? Nejlepší návrhy jsou odmítnuty, jak říká klasik, spojený posledně s hlasitým rebrandingem Pomorského Kraje PL. My vždy ignorujeme estetické otázky na úkor čistě praktických. Jakou charakteristiku by měl mít dobrý projekt k tisku? Odpovídající okraje,přesahy, křivky fontů i 300 ppi, nahradí na jeden dech každý, kdo alespoň krátce přišel do styku s DTP.

 

BEZPEČNÉ OKRAJE

O bezpečných okrajích bylo již v první části příspěvku, ale pro připomenutí: je to oblast sousední z okrajem návrhu, ve kterém by se neměly nacházet žádné podstatné prvky, takové jako: logo, telefonní číslo, hlava modelky na fotce. Měly by být odstraněny od vnitřního okraje na min. 3 mm.

 

 

PŘESAHY

Pokud rozměr pracovní strany (rozměr hotového např. letáku po přistřižení) byl správně nastavený a nastavení přesahů mají hodnotu 2 mm jak na fotce, bude stačit roztáhnout pozadí projektu do červené čáry o 2 mm od čáry řezu.

 

 

Pokud někoho zajímá, proč všem tiskárnám tak záleží na přesazích, doporučujeme malý experiment. Vytiskněte si na domácí tiskárně libovolnou fotku a potom pomocí nůžek se zbavte bílé nezatištěné plochy papíru, která zůstala okolo ní. Zklamaní? Zůstaly bílé okraje? Snažte se lépe. A jak? I nadále křivě? No právě. Nedovolte, aby člověk v tiskárně, který bude krájet Vaše vizitky na gilotině se cítil stejně jako Vy nyní.

 

 

Do gilotiny se vejde několik desítek nebo set listů najednou, na jeden řez, spolu s tímto tolerance chyby řezu je 1mm. Když k tomu připočteme možný případný posun v tisku ( 0,5- 1mm) pak v případě, že návrh neměl žádné přesahy, výsledek bude žalostný. A právě proto, v péči o Vaše projekty, zodpovědné tiskárny vyžadují přesahy.

 

 

FONTY NA KŘIVKY

Jistý pan grafik požádaný tiskárnou o změnu textů na křivky opravil svůj projekt, změnil všechno na kurzivu – vtip starý, jak povolání sazeče. Proč cituji tuto zapomenutou již profesi? Sazeči ve svém řemesle ručně skládali tištěné materiály, používali k tomu písmo – kusy olova s obrazy jednotlivých znaků. Zatímco to co se dnes chybně nazýváme písmo, ve skutečnosti jsou jeho počítačovou obdobou, čili fontem. Bývalá terminologická chyba se tak velmi zakořenila v jazyce, že dnes již pracovníci tiskáren a grafici říkají „písmo” a mají na mysli znaky použité v návrhu v počítačovém programu.

Ok, ale proč mají být křivky? „Křivení fontů“ znamená konverzi textů na vektorovou grafiku, čili změnu právě na křivky. Změnou textů na grafiku, odstraníme ze souboru informaci o druhu fontu použitém při formátování textu. V praxi, text už neexistuje, místo něho je vektor, který již nelze upravovat. V důsledku toho soubor, který je uložen bez textu, lze bezpečně otevřít na jiných počítačích (např. v tiskárně). Pokud by byl soubor otevřen na počítači s písmem nepřevedeným do křivek, s nenainstalovaným fontem, který byl použit v projektu, text se objeví z náhradním fontem, to znamená, úplně jiným než zamýšlel projektant.

Problém změny textů na křivky, se týká otevřených souborů tzn. Ai,CDR,Indd nebo PSD.Uzavřené PDF soubory mohou uchovávat font jako osazený podsoubor, proto jsou mnohem bezpečnějším formátem pro soubory vypouštěných „ven“.

 

OBRAZY

Záhadné 300 ppi (nebo DPI?) stihlo již přerůst legendou. A jak to je doopravdy? Začněme od dešifrování zkratky. Pixel Per Inch znamená počet pixelů na palec délky. Je no jednotka používána k určení rozlišení bitmapových obrazů zobrazených na monitorech. Zatímco Dots per inch je počet kapek inkoustu nebo barvy připadající na palec. Je to jednotka používána k určení rozlišení tiskáren, plotrů, osvitek atd.

Obraz z rozlišením 72 ppi se zobrazí na obrazovce našeho počítače správně, tzn. bez viditelných deformací (charakteristické „pixelózy“). Je snadné odhadnout, že pro výstupní zařízení, např. tiskárnu, 72 ppi nestačí, pro správné napodobení Vašeho obrazu. Proto obrazy použité v návrhu by měly mít alespoň rozlišení 300 ppi – takový požadavek naleznete právě v každé tiskárně. Vyplývá to z technických požadavků na vybavení použité v tiskárnách, stejně jako z čistě estetických důvodů. Zákazník by nebyl spokojen z plakátu složeného z mozaiky pixelů místo obrázka.

Jenom jak to všechno vysvětlit zákazníkovi, který má dodat fotky? Vytahovat na něho nuance ppi, DPI nebo jiných linearit bylo by neproduktivní a tvořilo by to zbytečný zmatek. Nejlepší je využívat velikosti při rozhovoru se zákazníkem, ve kterých by se mohl jednoduše orientovat. Pokud potřebujeme fotku na plakátu A3, je zřejmé, že musí být náležitě velká, např. 6000 px na delším boku. V tomto případě, i když se rozlišení nachází v blízkosti 100 ppi, sama velikost souboru by měla vyřešit problém. Samozřejmě není to pravidlo a vše záleží od konkrétního souboru a účelu projektu, na kterém pracujeme.

 

HLUBOKÁ NEBO OBYČEJNÁ ČERNÁ, NEBO-LI KOLIK JE CUKRU V CUKŘE?

V polygrafickém průmyslu se rozlišují dva druhy černě, v závislosti na podílu komponentů CMYK. Hluboká černá je využívána nejčastěji k vyplnění pozadí a jiných velkých ploch návrhu. Promlouvají za tím samozřejmě technologické otázky: velká plocha návrhu, celá pokryta jednou (černou) barvou může být málo nasycená „vybledlá“. Mohou se objevit, viditelné na levé straně pruhy, po válci z offsetového tisku. Použitím podílu složek C=30%; M=30%; Y=30%; K=100%, získáme hlubokou černou.

Komponenty mohou být samozřejmě zvoleny v jiných poměrech, např. pro studenou černou nebo teplou – školy se liší. Věc, o které je nutno si pamatovat, je TIL: Total Ink Limit určený tiskárnou pro jednotlivé papíry. Tahák na maximální povolenou saturaci barev naleznete v tomto popisu.

Obyčejná černá s podílem C=0%; M=0%, Y=0%; K=100% se využívá nejčastěji pro texty. Velké množství malého textu je nejvíce čitelné, pokud ho vytiskneme jednou barvou (čili Black). Text vytištěný všemi barvami CMYK může vyjít méně čitelný, kvůli odpovídajícím jednotlivým barvám, které ne vždy jsou ideální.

 

VYTVOŘENÍ NÁHLEDU PRO ZÁKAZNÍKA

Tato etapa nemá mnoho společného z DTP, ale měla by být zde zahrnuta, jako přirozená součást celého procesu navrhování pro tisk. Forma prezentace projektu není o nic méně důležitá než samotný projekt a má vliv na to jak zákazník vnímá efekt z pověřené práce. První dojem je nejdůležitější. Počáteční koncepci se oplatí hodit do mockupa, aby si zákazník mohl prohlédnout svojí vizitku, složku nebo firemní papír v naturálním prostředí. Je to zejména důležité při skládaném tisku, protože ne každý má tak dobrou prostorovou představivost, aby si mohl vybavit jak projekt bude v konečné fázi vypadat.

V souladu s pravidlem od celku k detailu, kdy vstupní návrh bude akceptován, můžeme následně zaslat zákazníkovi „plochý“ návrh, 1:1, aby si byl schopen pečlivě ověřit texty a jiné detaily. Je možno to provést uložením souboru do PDF, s velkou kompresí, i když ne vždy získáme uspokojivou kvalitu bitmapy nebo optimální velikost souboru.

Doporučuji spíše metodu Ulož pro internet a zařízení v programech Adobe. Takovým to způsobem obdržíme soubor JPG s požadovaným kompresním poměrem o rozměru cca 1MB, který bez problémů projde každou emailovou schránkou. Tato metoda není samozřejmě vhodná pro návrhů z větším počtem stran nebo objednávek od náročného zákazníka, který disponuje kalibrovanou obrazovkou. Nicméně faktem je: většina souborů zasílaných ke schválení nejde dále než za webové okno prohlížeče.

 

VYTVOŘIT PDF K TISKU

Poté, co jste získali akceptaci od zákazníka, můžeme uzavřít téma a proměnit projekt v plnohodnotný soubor k tisku, čili PDF. Před kliknutím na tlačítko Ulož jako, je dobře se chvíli ještě zamyslet. Mnoho návrhářů tištěných materiálů se zálibou zdobí svoje PDF-y kompletem tiskařských znaků, tímto vytvářejí barevný stromeček kolem správné grafiky. Pro zákazníka takový soubor zajisté vypadá profesionálně a každý znak dodává v jeho očích +5 prestiž pro grafika. Nicméně po praktické stránce, je to úplně zbytečné: color bar, nebo kostky, samozřejmě, umísťuje se, ale na tiskařském archu. To samé platí pro jakékoliv registration marks nebo informační textové pole. Pro jednoduché grafiky (zvanými užitky) např. našeho letáku, důležité jsou pouze čáry řezu. Ale o tyto se taktéž nemusíme starat, protože nanášejí je grafici při montáži užitků na formát.

Takže, jak uložit PDF? Zanechte na chvilku stranou okno grafického programu a přejděte na webovou stránku tiskárny, ve které budeme objednávat zboží. Dobrá tiskárna online by měla mít v části „Pomoc“ podrobně popsáno krok za krokem svůj preferovaný způsob uložení PDF pro každý možný program. My se podíváme na správné nastavení v InDesignu. Našim cílem je vytvořit soubor PDF, který bez problémů projde fázi ověřování a přípravu pro tisk a v tiskárně nezpůsobí žádného překvapení v průběhu tzv. Ripování, co, jak je známo, je následkem nedokončení prací a stížností ze strany mnoha zákazníků.

Začínáme. Z menu vybíráme: Soubor > Exportovat…

Zobrazí se okno nastavení uložení PDF, v dalších krocích zadáte nastavení jak níže:

 

 

 

 

V okně Exportovat... ze seznamu vybereme Uložit jako typ > Adobe PDF. Následně zadejte název souboru a místo na disku, kde ho chcete uložit.

Upozornění: nezadáváme registracion marks a blend nebo crop marks. Zaznačte pole, použijte nastavení přesahů dokumentu a ujišťete se, že přesahy byly správně nastaveny na začátku naší práce. Pro většinu produktů jsou vymáhány přesahy po 2 mm. Výjimkou jsou katalogy, adresáře atd. kde je nutno zadat odpovídající, větší přesah.

V záložce Východ je důležité nepřipojovat barevné profily.

Nyní můžeme uložit projekt pro tisk, kliknutím na tlačítko Exportovat. Vhodné je uložit zadané nastavení a využívat ho příště, když budeme připravovat projekt k tisku. Kliknutím na tlačítko Uložit přednastavení a následně uložíme ho pod názvem např. Viper_druk.

Uložení PDF z programu Illustrator a Corel může být založen na těchto nastaveních. Především je nutno věnovat pozornost na rozsah komprese obrazu, NEpřipojování profilů barev a NEzadávání tiskařských znaků.

Rozdíl se objeví teprve tehdy, pokud se jedná o fonty. InDesign vkládá fonty použité v dokumentu automaticky. V Illustratoru nebo Corelu je zapotřebí tuto možnost najít v nastavení při uložení PDF nebo – co je bezpečnějším krokem- změnit před uložením dokumentu všechny texty na křivky. S tisknutím kombinace kláves CTRL + A vyberte obsah dokumentu (všechny vrstvy a objekty musí být odblokovány) a následně CTRL+SHIFT+O (Illustrator) nebo CTRL+Q (Corel), pro změnu textů na vektorové objekty.

Z Photoshopu výjimečně neukládáme PDF, ale TIF na nastaveních bez komprese. PDF z Photoshopu je schopen dělat triky. Postavím pivo první osobě, která vysvětlí, proč soubory PDF vypuštěné z Photoshopu dělají problémy. „Prosekané“ bitmapy, problémy s osazenými fonty a kuriózní rozměry souborů, jsou největšími neduhy Photoshopových PDF; proč tak se děje, ví někdo?

Pokud máte dokončeného PDF-a, můžeme se udat na stránky naší oblíbené tiskárny on-line a zaslat objednávku. Vybereme produkt a parametry: rozměry, počet stran, papír atd. Tady stojí za se na chvíli pozastavit a ujistit se, že zaslaná objednávka je shodná s naším souborem. Rozdíl ve formátu např. A5 a A6 nebo počtu stran pro tisk jedno nebo oboustranný způsobí, že tiskárna Vás požádá o verifikaci neshody. Menší chyba, která může zbytečně protáhnout čas realizace objednávky. Víte již vše? Pokud ne, směle se ptejte. Pokud ano- vřele do práce! Držíme palce!

Zaručujeme nejvyšší kvalitu!